Tanky ve vietnamském tropickém pekle

01.11.2018 06:10

Úporné a kruté střety pěšáků a partyzánů, přepady zásobovacích kolon, útoky vrtulníků a člunů, to vše si spojujeme s vietnamskou válkou. Ve skutečnosti v ní ale docházelo také k intenzivnímu používání tanků, a to kupodivu na obou stranách, a tudíž se Vietnam stal rovněž dějištěm řady regulérních tankových bitev.

 

Nejužívanějším obrněným vozidlem vietnamské války byl pásový transportér M113, který byl známý též pod zkratkou ACAV (Armored Cavalry Assault Vehicle). Někdy se však zapomíná na fakt, že v "Namu" se vyskytlo i rozsáhlé spektrum jiných pásových obrněnců včetně tanků. Ty nasadili již Francouzi, jejichž vozidla se posléze z velké části přesunula do armády Jižního Vietnamu. Přibývalo však i novějších amerických obrněnců a do bojů zasahovala také vozidla sovětské a čínské výroby ve službách Severního Vietnamu.

 

Tankové operace Francouzů

Když se v tehdejší Indočíně koncem roku 1945 vylodily francouzské expediční síly, patřily do jejich výzbroje i různé typy obrněnců z nedávno skončeného světového válečného konfliktu. Většinou šlo o vozidla amerického původu, zejména lehké tanky M3 Stuart, M5 Stuart či M24 Chaffee, střední tanky M4 Sherman, polopásové transportéry M3 či průzkumné obrněnce M8 Greyhound. Záhy však vyšlo najevo, že kvůli mizernému stavu silnic a bažinatému terénu jsou potřebné i obojživelné prostředky, takže dorazila také plovoucí vozidla M29C Weasel a LVT-4 Alligator. Právě ta se ze všech typů uplatňovala nejvíc, avšak našly se příležitosti i pro palebnou sílu tanků. Když se od roku 1946 začala stupňovat aktivita partyzánů z organizace Viet Minh, stále častěji muselo dojít na rozsáhlejší ofenzivy s nasazením obrněnců. Dost paradoxně se dospělo k taktice, která více než cokoli jiného připomínala první světovou válku, neboť kvůli složitému terénu musely tanky postupovat pomalu společně s pěchotou, které zajišťovaly palebnou podporu. Z tanků si získaly nejlepší pověst lehké a pohyblivé M24 Chaffee.

           lehký tank M24 Chaffee francouzských expedičních sil ve Vietnamu / foto: U.S. Army / PD

 

Od roku 1950 ovšem narůstaly i počty středních M4 Sherman, k nimž přibyly stíhače tanků M36 Jackson s děly ráže 90 mm. Jednalo se vlastně o reakci na čínskou intervenci v Koreji, protože existovaly vážné obavy, že by ČLR mohla zopakovat tento scénář i v Indočíně.  K tomu ale nedošlo a značná část techniky, kterou tam Francouzi nasadili, byla předána nově vzniklé armádě Vietnamské republiky (ARVN). Ta od roku 1956 budovala vlastní obrněné jednotky a mohla využívat vzrůstající podporu z USA, takže k obstarožní technice postupně přibývaly nové typy.

 

Nastupuje námořní pěchota

V roce 1962 tedy dorazily první obrněné transportéry M113 a za dva roky získala ARVN také lehké tanky M41 Walker Bulldog. Ty nastoupily zejména jako náhrada za M24, avšak ty byly provozovány i nadále. Kvůli poškození či nedostatku náhradních dílů se nemálo M24 dočkalo zakopání do země, po čemž sloužily jako provizorní bunkry. Nastala ovšem vysoce paradoxní situace, protože ARVN sice měla vcelku početné tankové síly, ale v boji proti komunistickým partyzánům z Vietkongu využívala své moderní tanky jen omezeně. Obvykle se pohybovaly u měst či přímo v ulicích, což souviselo s povahou tamní politiky, jelikož prezident Diem musel čelit několika pokusům o převrat. Tanky proto měly spíše chránit režim, ovšem ani ony v roce 1963 nezabránily svržení Diema. Současně narůstala i aktivita Vietkongu a terči útoků se stále častěji stávali také Američané. Prezident Johnson tak nařídil bojové nasazení námořní pěchoty a právě ta jako první dorazila do Vietnamu s novými středními tanky. Když byl v březnu 1965 proveden obojživelný výsadek u Da Nangu, jeho součástí byly také obrněnce M48A3 Patton a jejich varianty, mj. plamenometné tanky M67 a transportéry LVTP-5.

                          plamenometný tank M67A2 Zippo ve službách USMC / foto: USMC / PD

 

Základní zadání těchto obrněnců představovala podpora pěšáků, takže vozidla operovala pouze v malých skupinkách, občas i třeba jako jednotlivé tanky zajišťující podporu rotám námořní pěchoty. Tanky se navíc osvědčily při ochraně základen, takže např. při obléhání Khe Sanh v roce 1968 se jejich ničivá síla výrazně podepsala na ztrátách protivníka. Vojska Severního Vietnamu se tehdy pokusila o masivní pozemní útok, ovšem palba trojice tanků M48 záhy způsobila takové ztráty, že postup byl zastaven a komunisté pak již nic podobného nezkusili.

 

Proměny názorů v U.S. Army

V kontrastu s námořní pěchotou se U.S. Army zpočátku velice bránila nasazení tanků. Armádní velitelé zastávali názor, že klíčem k vítězství ve Vietnamu bude rozsáhlé nasazení pěšáků, což měly doplnit helikoptéry jako prostředky rychlé přepravy vzduchem. Pokud by se boj vedl jen proti partyzánům v klasickém smyslu, asi by to nebyla zcela špatná koncepce, jenže naneštěstí pro USA se do bojů často zapojovala i regulérní armáda Severního Vietnamu, jež disponovala mnohem větší palebnou silou. Navíc panovalo přesvědčení, že terén Vietnamu se pro nasazení tanků z podstaty nehodí, takže výsledkem bylo, že pěší divize americké armády, které od roku 1965 mířily do "Namu", přišly o své podpůrné tankové prapory. Velikou redukcí počtů prošly i mechanizované síly s transportéry M113, brzy bylo ovšem zřejmé, že šlo o chybu, protože ty nemnohé útvary vybavené obrněnci si vedly výrazně lépe než prostá pěchota. Generálové tedy začali měnit názor a na vietnamském bojišti začalo přibývat amerických obrněnců, mezi nimiž byly také tanky U.S. Army. Standardním typem byl pořád M48 Patton, ovšem zatímco námořní pěchota užívala jen provedení M48A3 s dieselovým motorem, v útvarech U.S. Army bojovaly i starší M48A1 s benzinovými agregáty, byť se příliš neosvědčily. Řada tanků M48 již Vietnam neopustila, protože Američané je předali jednotkám ARVN. Spolu s intenzitou nasazení tanků ale vzrůstaly i ztráty, což souviselo s tím, jak Vietkong získával pěchotní protitankové zbraně, především pancéřovky RPG-7. Právě ty zničily mnoho tanků při ofenzivě Tet v roce 1968, ale také je nutno zdůraznit, že to byly právě tanky M48, jež pak postupovaly v čele protiofenzivy, která způsobila nepřátelským silám téměř likvidační ztráty.

 

Kontroverzní tank Sheridan

Do Vietnamu nebyly nikdy vyslány nejnovější tanky M60 Patton, ale objevovala se tam jejich specializovaná provedení, a to ženijní vozidla M728 CEV a mostní tanky M60 AVLB. Kromě toho armáda nasadila vyprošťovací obrněnce M88, jejichž podvozek kombinoval prvky z typů M48 a M60, kdežto síly námořní pěchoty užívaly též vyprošťovací obrněnce M51, jež vznikly na bázi těžkých tanků M103. Na vietnamském bojišti se však objevil ještě jeden tank, jenž byl nasazen v rámci jediné ryze tankové jednotky U.S. Army, která do tohoto konfliktu zasáhla. Do Vietnamu byl totiž vyslán 11. pluk obrněné kavalerie (nazývaný také "Blackhorse Regiment") a do jeho arzenálu kromě obligátních M48 patřily také nové lehké tanky M551 Sheridan.

                               americký M551 Sheridan ve Vietnamu / foto: U.S. Army / PD

 

Toto vozidlo vzniklo primárně pro výsadkové operace a jako hlavní výzbroj mělo neobvyklý kanón ráže 152 mm, který mohl odpalovat i řízené rakety MGM-51 Shillelagh. Ty však ve Vietnamu vůbec nebyly použity a tanky Sheridan používaly zejména protipěchotní munici, např. granáty M625, z nichž každý obsahoval 9400 miniaturních projektilů, tzv. flešet. Pěchota si tyto tanky oblíbila jako vysoce pohyblivé pomocníky, jenže Sheridany utrpěly i hodně vysoké ztráty, což potvrdilo jejich kontroverzní pověst. Co se týče taktiky tanků U.S. Army, ta se příliš nelišila od té, kterou uplatňovali Francouzi a americká námořní pěchota. Tanky tedy sloužily hlavně jako nástroje podpory ofenziv pěchoty a prostředky pro ochranu základen, ovšem US Army k tomu přidala ještě jeden způsob nasazení, a sice podíl na doprovodu zásobovacích konvojů, jelikož i jediný tank dokázal partyzány odradit od pokusu o přepad.

 

Vozidla Severního Vietnamu

Ve službách americké armády a námořní pěchoty bylo ve Vietnamu nasazeno celkově cca 600 tanků M48. Vedle amerických tanků v této válce si zaslouží zmínku britský Centurion, jenž se tam objevil ve službách Austrálie, na jejíž zapojení se často zapomíná. Mezi roky 1968 a 1971 bylo v "Namu" úspěšně nasazeno 58 tanků Centurion Mk 5/1, nesoucích 84mm kanóny. Když se ale stal prezidentem Richard Nixon, začaly USA své přímé angažmá redukovat a stále větší podíl na bojových operacích nechávaly silám ARVN, kterým byl proto předáván i velký počet obrněnců. Od začátku 70. let se tedy množily bitvy, v nichž síly Jižního i Severního Vietnamu nasazovaly tanky, avšak první tanková bitva se odehrála již 3. března 1969. Komunistické síly zaútočily na výcvikový tábor Ben Het, při čemž použily i obojživelné tanky PT-76, jenže útok byl odražen a byly zničeny dva PT-76, z nichž jeden padl za oběť výstřelu z tanku M48, avšak ztrátu utrpěli i Američané, neboť jiný M48 byl vážně poškozen.

                           američany zničený severovietnamský PT-76 / foto: U.S. Army / PD

 

Vedle PT-76 vlastnila armáda Severního Vietnamu i legendární sovětské tanky T-34-85, potom získala od SSSR také střední T-54 a T-55 a Čína dodala jejich kopie Typ 59 a lehké tanky Typ 62 a Typ 63. Právě tyto typy se pak nejčastěji utkávaly s M48 ve službách ARVN, ovšem Sever disponoval i další efektivní zbraní ve formě protitankových řízených raket Maljutka, jež také zničily řadu M48. Největším nasazením tanků Severního Vietnamu se ovšem stala invaze na jih na jaře 1975, protože tanky (v souladu se sovětskou doktrínou) tvořily čelo ofenzivy. Ačkoliv M48 dokázaly jejich postup na některých místech citelně zpomalit, převaha komunistů byla nepochybná, a tak jejich tanky v dubnu 1975 prorazily hroutící se obranné linie Saigonu.

 

Bizarní Ontos

Určitě nejpodivnějším obrněným vozidlem, které absolvovalo nasazení ve Vietnamu, byl M50 Ontos, lehký obrněnec vyrobený pro námořní pěchotu. Zpočátku se předpokládalo, že vznikne celá "rodinaů typů se shodným podvozkem a korbou, do sériové produkce však postoupila jen "Věc", jak zněl překlad bojového jména lehkého stíhače tanků. Opravdu impozantní byla jeho výzbroj, protože na pohyblivé lafetě se nacházelo hned šest bezzákluzových děl M40A1C, jež měla skutečnou ráži 105 mm, formálně se však o nich mluvilo jako o 106mm zbraních, aby se předešlo záměně s klasickými 105mm děly.

                           americký M50 Ontos ve Vietnamu / foto: USMC - Archives / CC BY

 

Vedle toho dostal Ontos i čtyři 12,7mm kulomety M8C, jež sloužily jako zástřelné zbraně, a ještě 7,62mm kulomet M1919A4. Osádku tvořili tři muži a vozidlo dosahovalo rychlosti cca 50 km/h. Ontos promluvil do boje již při intervencích v Libanonu a Dominikánské republice, ale zdaleka nejtvrdší boje prodělal ve Vietnamu, kde si ho vojáci oblíbili jako vysoce pohyblivý prostředek palebné podpory. Pro jeho kanóny se totiž (kromě protitankové munice) dodávaly rovněž střely M581 APERS, z nichž každá obsahovala 9500 malých projektilů proti pěšákům. V bitvě o Khe Sanh v roce 1968 pak "Věci" zastavily i útok obojživelníků PT-76 armády Severního Vietnamu.

 

 

 

                                                                                         Autor článku: Lukáš Visingr

                                                                             Pro Militarbox upravil: ing. Zbyněk Novotný

 

 

 

Prohlášení:

Uvedené textové dílo je chráněno zákonem č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon). Autor textového díla umožňuje jeho další využití za předpokladu dodržení principu copyleft, a to za těchto podmínek: 1. vždy uveďte jméno autora,  2. nevyužívejte ke komerčním účelům,  3. neměňte smysl uvedených informací.

Původní text:  L. Visingr

Přiložené fotografie nejsou součástí díla a platí pro ně uvedená separátní pravidla užití.

Autor textových úprav a doplňků neuplatňuje žádná práva.