internetový armádní magazín

General Atomics MQ-9 Reaper - bezpilotní bitevník

11.01.2013 10:45

Bezpilotní víceúčelový letoun MQ-9 Reaper je dílem americké společnosti General Atomics Aeronautical Systems a svojí konstrukcí bezprostředně navazuje na typ RQ-1 Predator stejné firmy.

Průzkumný RQ-1 Predator byl vyvinut na základě požadavků amerického letectva. Práce na něm byly zahájeny počátkem roku 1994, přičemž jako základu bylo použito bezpilotního stroje Gnat 750. První prototyp Predatoru absolvoval svůj první let v červenci téhož roku a letouny zkušební série již o rok později, tedy v létě 1995 dostaly možnost "otestovat" vzduch nad Bosnou. Sériová výroba byla zahájena v srpnu 1997.

V únoru 2001 dostal Predator, jako vůbec první bezpilotní letoun na světě možnost odpálit řízenou střelu. Tento pokus se střelou AGM-114C Hellfire prokázal, že bezpilotní letouny s dostatečnou nosností mohou plnit i náročnější bojové úkoly. To se však u General Atomics Aeronautical Systems již dva roky pracovalo na výrazně zdokonaleném letounu Predator-B, který měl splňovat představy amerického letectva o univerzálnějším létajícím prostředku, který nebude cíle pouze sledovat, ale bude je i ničit.

články militaryboxu, YMQ-9 Predator-B

YMQ-9 Predator-B

(foto: USAF / PD)

Prototyp stroje Predator-B byl zalétán 2. února 2001 a během dubna prošel "ostrým" testem nad Bosnou. Americké letectvo bylo spokojeno a svému novému stroji přidělilo označení MQ-9. Výrobce následně vyrobil a dodal dalších pět prototypových a předsériových strojů, částečně se lišících drakem, pohonem a vzletovou hmotností, určených ke zkouškám. V roce 2005 byla objednána výroba omezené série letounů definitivní podoby. Přebírání těchto strojů americkým letectvem začalo v březnu 2007, to se však již za jejich označením MQ-9 vyjímalo jméno Reaper (Žnec).

První opravdu bojové nasazení letounů MQ-9 bylo zahájeno v září 2007 v Afghánistánu.

články militaryboxu, MQ-9 Reaper

MQ-9 Reaper

(foto: USAF / PD)

MQ-9 Reaper je víceúčelový bezpilotní vzdušný prostředek - UAV (Unmanned Aerial Vehicle), schopný dálkových autonomních a dálkově řízených letů. O jeho pohon se stará turbovrtulový motor Honeywell / Allied Signal TPE-331-10GD s digitálním elektronickým řízením, původně vyvinutý společností Garrett AiResearch, o udávaném výkonu 671 kW, který je uložen v zadní části trupu a roztáčí třílistou stavitelnou vrtuli v tlačném uspořádání. Tento motor umožňuje MQ-9 dosahování trvalé cestovní rychlosti kolem 370 km/h, maximální pak něco málo nad 480 km/h. Pro dosažení maximálního doletu je však využívána rychlost v rozmezí 280 až 315 km/h.

satelitní anténa a bloky elektroniky stroje MQ-9 pracoviště obsluhy

(foto: NASA / Tom Tschida / PD) (foto: USAF / PD)

pohled na záď MQ-9 s motorem a tlačnou vrtulí

(foto: USAF / PD)

Konstrukce celého letounu Reaper je tvořena převážně lehkými kompozitními materiály, přesnější informace však chybí. Vnější tvary jsou velmi jednoduché a aerodynamicky čisté. Celková délka stroje je 10,97 m a rozpětí křídel 20,12 m. Ocasní plochy jsou motýlkové s pomocnou kýlovkou a směrovým kormidlem pod trupem. Stroj je vybaven jednoduchým zatahovatelným podvozkem.

Vnitřní prostor přední části trupu zabírají elektronické řídící, spojovací a průzkumné systémy zahrnující komunikační soustavu L3 TCDL, radiolokátor AN/APY-8 Lynx II SAR se systetickou aperturou a multispektrální pozorovací a zaměřovací systém Raytheon AN/DAS-1 MTS-B v otočném kulovém pouzdru, který obsahuje televizní kamery, infračervéný senzor, laserový dálkoměr a ozařovač cílů.

články militaryboxu, MQ-9 Reaper

čelní pohled na MQ-9 s dvojicí laserem nanáděných pum a čtyřmi PTŘS Hellfire

(foto: US Gov / PD)

Nosné plochy MQ-9 mohou být opatřeny šesti závěsníky o celkové nosnosti 1400 kg. Na závěsníky je možno zavěsit výzbroj v podobě laserem naváděných protitankových řízených střel AGM-114C Hellfire, laserem naváděných pum GBU-12 a inerciálně / satelitně naváděných pum GBU-38 JDAM. Ověřována byla i možnost vyzbrojení letounu protizemními střelami AGM-65 Maverick, protiletadlovými AIM-9 Sidewinder nebo FIM-92 Stinger. O rozšíření sortimentu výzbroje strojů MQ-9 jedná jejich výrobce se společností Raytheon. Již brzy by tak mohly být stroje vyzbrojovány protiletadlovými střelami AIM-9X Sidewinder a AIM-120 AMRAAM (Advanced Medium-Range Air-to-Air Missile) a protiradiolokačními střelami AGM-88 HARM (High-Speed Anti-Radiation Missile). Na stroj se dají zavěsit i přídavné palivové nádrže a zvažována je možnost používání létajících klamných cílů MALD, které dokáží ve vzduchu imitovat jiné bojové letouny a tím mást radiolokátory a další průzkumné senzory protivníka.

Každý stroj MQ-9 Reaper má své pozemní řídící stanoviště GCS (Ground Control Station) s dvoučlenou obsluhou - pilotem a operátorem senzorů, které funguje podobně jako kabina klasického letounu. GCS je umístěno v lehce přepravitelném kontejneru.