BVP pro AČR trochu jinak, aneb zkušenosti ze zahraničí

V současnosti plánovaná česká akvizice nových bojových vozidel pěchoty leckterého zájemce o vojenství svádí k tomu, aby si tento proces srovnal s tím, jak se daný problém řeší v jiných státech. Tak by tomu ostatně mělo být asi vždy; je přínosné podívat se, jak problém řeší jiní, případně poučit se z cizích chyb. Velice zajímavé je z tohoto směru srovnání se Spojenými arabskými emiráty, které v současné době také hledají nové pásové bojové vozidlo pěchoty.

SAE - svět, kde peníze nejsou ten největší problém

Spojené arabské emiráty (SAE, případně pouze Emiráty) jsou z hlediska vojenského, ale i politického velice zajímavou zemí. Svou velikostí cca 80 tis. km², ale i počtem obyvatel asi 9,3 mil. jsou zhruba srovnatelné s Českou republikou. Od České republiky ale Emiráty výrazně odlišuje jejich příznačné bohatství, dané mj. rozsáhlými zásobami ropy, ale i vyspělým cestovním ruchem, bankovnictvím atd. I díky tomu patří Emiráty k ekonomicky nejsilnějším státům světa a významnou roli začínají hrát i v mezinárodní politice.

Nejde ovšem jen o samotnou velikost ekonomiky, ale i o její charakter. Díky charakteru své ekonomiky, díky atypickým příjmům v podobě petrodolarů Emiráty mohou snadněji vyčleňovat obrovské sumy na nákup moderní výzbroje. To je významný rozdíl oproti České republice, jejíž otevřená ekonomika, postrádající takovéto atypické zdroje, má nižší schopnost vyčleňovat potřebné peníze na vojenské akvizice většího rozsahu. I díky tomuto ekonomickému faktoru si mohou Emiráty dovolit nakupovat skutečně špičkovou výzbroj.

Oproti tomu určitou nevýhodou Emirátů je jejich zeměpisné a geopolitické postavení. Emiráty se nacházejí v tradičně neklidné oblasti Perského zálivu, kde v minulosti proběhlo hned několik konfliktů. Emiráty navíc leží mezi Saúdskou Arábií, která usiluje o dominantní postavení oblasti – a mezi Íránem, který sleduje obdobné cíle a jehož politika je navíc tradičně nepřátelská vůči všem arabským monarchiím regionu. Lze také připomenout, že Emiráty mají s Íránem po dlouhá léta spor o některé ostrůvky v Perském zálivu. V poslední době navíc situaci zhoršil i současný konflikt v sousedním Jemenu. Ten je vnímán jako přímé ohrožení státu – a i proto se do tohoto konfliktu armáda Emirátů aktivně zapojila, byť s výsledkem spíše negativním.

Na druhou stranu právě toto nevýhodné geopolitické postavení ozbrojeným silám pochopitelně nahrává. Emiráty proto tradičně věnují velkou pozornost ozbrojeným silám, uvolňují pro ně významnou část státního rozpočtu a realizují rozsáhlé nákupy výzbroje. Při vojenských akvizicích přitom Emiráty upřednostňují kvalitu nad kvantitou, což v daném regionu není zcela obvyklé.

Zdálo by se, že pro stát s takovýmito dispozicemi není problém realizovat akvizici bojových vozidel pěchoty v dostatečném množství. Přesto se zde výběr nového pásového BVP až nečekaně vleče, trvá již několik let. Je přitom zřejmé, že důvodem tohoto protahování není nedostatek peněz, ale spíše důkladnost tohoto výběru. To ale jen svědčí o prozíravosti a pragmatičnosti politické reprezentace Emirátů. Stojí proto za to si tohoto výběru blíže všimnout.

                                        BMP-3 ozbrojených sil SAE / foto: USN / PD

V současné době se pozemní vojsko Emirátů spoléhá především na ruská vozidla BMP-3, nakoupená v průběhu devadesátých let. Nákup těchto vozidel byl tehdy určitou novinkou pro zemi, která do té doby nakupovala jen západní výzbroj. A je třeba připomenout, že vozidla BMP-3 se v Emirátech velice osvědčila pro svou konstrukční jednoduchost a odolnost. Naopak velice je kritizována obecně známá nevýhoda těchto vozidel, zejména ne zcela vhodné uložení motoru a z něj vyplývající nedostatečný prostor pro výsadek a nevhodně řešený vstup/výstup. Tyto nedostatky se ostatně plně projevily i při současném nasazení těchto BVP v Jemenu.

Vedle vozidel BMP-3 v poměrně velkém počtu slouží také vozidla  AIFV. Tato vozidla zde ale jsou využívána zejména pro pomocné úkoly, např. jako dělostřelecká pozorovatelna, ženijní transportér atd. V rezervě jsou i starší francouzská BVP AMX-10, která ovšem jsou pro moderní boj již nepostačující. Spojené arabské emiráty tak zjevně potřebují moderní BVP – a to víc, než se zdá; akutněji než Česká republika.

Ve hře jsou BVP, která se účastní i českého tendru. Jde tedy především o vozidla Puma, CV90 a ASCOD. Vedle těchto vozidel jsou ale v tendru SAE i turecká BVP, jihokorejské K-21 či singapurský typ Bionix.

Na první pohled tedy Emiráty mají z čeho vybírat. Přesto se zde objevují různá ale.

Puma - protěžované vozidlo s vysokou cenou

Velmi často je v tamních médiích zmiňováno BVP Puma, které je zjevným favoritem tohoto programu. Toto BVP bylo navíc v SAE opakovaně zkoušeno. I díky tomu je BVP Puma v Emirátech armádou vysoce hodnoceno - především pro až překvapivě dobré výkony v těžkém pouštním terénu a při nasazení ve vysokých teplotách. BVP Puma je také v Emirátech protěžováno částí generálního štábu. Přesto kontrakt jako takový dosud nebyl uzavřen. Jako důvod je přitom nejčastěji zmiňována – vysoká cena tohoto BVP. Je zřejmé, že Emiráty i přes své bohatství nechtějí utrácet peníze za každou cenu. Na druhou stranu i to může hrát v prospěch tohoto vozidla, kdy si jej Emiráty mohou pořídit třeba jen z prestižních důvodů.

                                 Puma před testy v pouštích SAE / foto: BAAINBw  / FU

Dlouhou dobu byly za favority považovány turecké typy.  Nejčastěji bylo zmiňováno BVP Tulpar, které bylo oceňováno nejen pro svou technickou zdařilost, ale i pro vynikající poměr výkon/cena. Ve prospěch typu Tulpar hrál i fakt, že pochází právě z Turecka, tedy z nábožensky blízké muslimské země. Tento faktor se ale v poslední době obrátil v neprospěch typu Tulpar, ale i dalších tureckých typů. Částečně zde zapůsobilo i to, že Emiráty nedávno zakoupily kolový obrněný transportér Rabdan (modifikovaný typ Arma turecké firmy Otokar) – a to v obrovském množství 700 ks. Pro Emiráty je přitom charakteristická snaha diverzifikovat zdroje své vojenské techniky, aby stát neupadl do závislosti na nějaké velmoci. Mnohem vážnější je ale to, že mezi Emiráty a Tureckem v poslední době došlo k rozkolu, který se týkal jak konfliktu v Sýrii či v Libyi (kde Turecko a Emiráty podporují protichůdné strany), ale který má příčinu i v otázce sousedního Kataru, se kterým nyní Emiráty mají velice napjaté vztahy, a který je naopak podporován Tureckem. Tyto politické neshody se pochopitelně obrážejí i ve vojenské oblasti, v nižším zájmu nakupovat tureckou vojenskou techniku. Komplikace ostatně naznačuje i zpoždění jinak technicky bezproblémového programu Rabdan. V případě tureckých BVP se tak ukázalo, že politické aspekty převažují nad faktickými schopnostmi daných vozidel, nad jejich takticko-technickými parametry.

Určitý čas bylo zmiňováno i jihokorejské BVP K-21. U něj byla oceňována především silná výzbroj při relativně nízké hmotnosti – a to při zachování dostatečné ochrany díky použití mimořádně kvalitní oceli. Přesto je šance tohoto BVP na úspěch relativně nízká. Důvodem jsou opět politické aspekty a nižší ochota nakupovat výzbroj od státu, se kterým Emiráty (v oblasti vojenské techniky) nemají prakticky žádné zkušenosti. Právě tento faktor byl přitom opakovaně zmiňován a je až překvapivé, jaká je mu přikládána důležitost. To je prvek zajímavý i pro Českou republiku, kde občas při vojenských akvizicích jsou navrhována různá atypická, exotická řešení bez schopnosti vnímat širší důsledky takového rozhodnutí.

Je zajímavé, že Emiráty neprojevily zájem o modernější varianty vozidla BMP-3, vozidla Dragun a Derivacija, která odstraňují nedostatky původní konstrukce (především vozidlo Dragun, u kterého je motor umístěn v přední části vozidla, jak je obvyklé u jiných BVP). Pravda, není vyloučen nějaký akutní nákup menšího množství těchto vozidel – především kvůli akutní potřebě BVP v konfliktu v Jemenu, ale i kvůli doplnění ztrát. Přesto je zřejmé, že Emiráty dávají přednost modernizaci svých stávajících BMP-3.

         Dragun - radikální předělávka BMP-3 / foto.V. Kuzmin / CC BY-NC-ND / se svolením autora

Obdobně tak Emiráty nezakoupily, resp. nezapojily se do vývoje ruského BVP Kurganěc 25, které by bylo logickým nástupcem stávajících BMP-3. Pro Emiráty je přitom zapojení do ruských zbrojních programů ověřeným a oblíbeným krokem, jak ukazuje příklad protiletadlového systému Pancir či obrněného automobilu Tiger. Důvodem je především technická koncepce BVP Kurganěc 25, které je šité přesně na potřeby ruské armády. Vyznačuje se tak mimořádnou průchodností těžkým terénem a na rozdíl od většiny moderních BVP má schopnost plavat, což jsou vlastnosti, které v případě Emirátů nemají patřičné uplatnění.   

Problematické hodnocení současných BVP

Zkušenost Emirátů tak ukazuje, jak problematické je současná bojová vozidla pěchoty hodnotit. Na první pohled by se zdálo, že moderní BVP jsou velice podobná, ba téměř stejná. Opak je však pravdou. Každé bylo postaveno s trochu jinou konstrukční filozofií, ve které se odráží nejen technická vyspělost daného státu, ale i jeho vojenská tradice, způsob, jakým stát koncipuje své ozbrojené síly atd. Ostatní, zákaznické státy se tomu de facto musí přizpůsobit. Je tedy složité, takřka nemožné určit, jaké současné BVP je tím nejlepším.

To je moment, který je zajímavý i z hlediska České republiky. U plánovaného kontraktu na nová BVP lze totiž často zaslechnout názory, že když obrana má dostatek peněz (což přitom vzhledem ke svému dlouhodobému podfinancování nemá), tak může nakoupit to, co je nejlepší. To je ale přístup, který se opakovaně vymstil. Někdy to dokonce vypadá na snahu utratit peníze ze státního rozpočtu za každou cenu – a to bez ohledu na skutečnou efektivitu.

Z výše uvedeného přitom vyplývá, že je najít to nejlepší řešení je složitější, než se zdá. Nejde tedy jen o pouhé porovnání takticko-technických parametrů. Problémem je ostatně i to, jak definovat již sám pojem "to nejlepší". Co to znamená – nejlepší? Nejsilněji vyzbrojené? Nejlépe chráněné? Nebo to nejmodernější?

Pokud bychom jako měřítko vnímali co nejsilnější výzbroj, pak to situaci jen ztěžuje. Ostatně, problémem možná je i to, že armáda dosud nespecifikovala, jakou výzbroj pro BVP požaduje. Nebyla dosud určena ani ráže kanónu!

Zdánlivě nejjednodušším řešením by bylo zavedení věže Samson II s kanonem MK44 Bushmaster, jejíž předchozí varianta je již v AČR zavedena na obrněných vozidlech Pandur a její osazení na nové BVP. Takový krok by samozřejmě usnadnil jak samotnou akvizici, tak i logistiku atd. Je ale otázkou, zda pro pásové BVP s mnohem vyššími výkony a dvojnásobnou hmotností je skutečně vhodná tato poněkud méně výkonná výzbroj. Stejně tak je ale otázkou, zda AČR potřebuje moderní špičkové kanony, jako je např. velmi kvalitní, ale také drahý kanon CTAI ráže 40 mm. Ostatně, zásadní rozdíly jsou i mezi kanony stejné ráže. Např. 30 mm kanon MK30-2/ABM, použitý u BVP Puma, patří k nejlepším v dané ráži a vyrovná se i mnohým kanonům 35 mm. Oproti tomu kanony MK44 jsou sice méně výkonné, vynikají ale odolností a jsou výrazně levnější.

Na první pohled by se zdálo, že pro výrobce obrněné techniky není problém osadit své BVP jakoukoliv věží, jakýmkoliv malorážovým kanonem. Příklad aplikace věže Samson II s kanonem Mk44 na BVP ASCOD 2 ale ukazuje, že tomu tak není. Pokud má být na BVP osazen jiný kanon, kanon větší ráže, než pro který bylo dané BVP zkonstruováno, pak dané BVP musí mít dostatečnou rezervu velikosti, prostoru, ale i hmotnosti. Tomu tak ale vždy není, často proto dochází k úpravám daného BVP  - většinou na úkor jiných schopností (snížená pohyblivost, počet členů výsadku atd.). Aplikace moderních bezosádkových věží, které nezasahují do prostoru posádky, pak tento problém řeší jen částečně, protože i nadále zůstává problém vyšší hmotnosti věže, ale i vyšší hmotnosti munice. To se obvykle řeší snížením zásoby munice, což pochopitelně není zcela vhodné.

Pokud bychom pod pojmem nejlepší vnímali především pojem nejlépe chráněné, pak jednoznačným vítězem je německé BVP Puma. BVP Puma je v současnosti nejlépe chráněným vozidlem, úroveň jeho ochrany podle normy STANAG 4569 dosahuje stupně až Level 6. V tomto směru je tedy mnohem lepší než jeho konkurenti, kteří v nejlepším případě dosahují úrovně ochrany o stupeň nižší. Požaduje ale AČR tak vysoký stupeň ochrany? Má pro něj využití?

Je nejlepším bojovým vozidlem pěchoty to, které je nejnovější? Na první pohled by se zdálo, že ano, protože logika nám říká, že to, co je nejnovější, je nejmodernější a technicky nejpokročilejší. Tak tomu ovšem také není, což ostatně ukazují i válečné konflikty poslední doby.

Pokud by jako nejlepší bylo vnímáno BVP nejnovější, pak jako nejlepší nám opět vychází typ Puma, jehož vývoj začal v roce 2002 a sériová výroba začala v roce 2010. Oproti tomu vývoj vozidla CV90 začal již v osmdesátých letech minulého století a první sériová vozidla vznikla v roce 1993, zatímco BVP ASCOD se do služby dostalo v roce 1998. BVP Puma je tedy mnohem mladší, novější. Takovéto hodnocení je ale velice zavádějící.

Je třeba si uvědomit, že tento věk se týká původních podob těchto vozidel. Varianty CV90 MK IV a ASCOD 35, nabízené do českého tendru, jsou ale někde jinde než výchozí varianty. Jsou mnohem lépe chráněné, disponují výkonnějšími motory, lepším vybavením atd. S původními vzory tak mají společné již jen jméno, respektive obchodní značku.

                       Lynx ve své menší variantě KF31 / foto: Karel Šubrt / CC BY-SA 4.0

Potíže s definováním "novosti" a "modernosti" se týkají i dalšího účastníka českého tendru, často zmiňovaného německého typu Lynx, existujícího hned ve dvou hmotnostně odlišných variantách. Toto BVP je zcela nové, dosud ani nebylo nikde zavedeno do výzbroje. Na druhou stranu tento typ vychází ze staršího německého BVP Marder, tedy z konstrukce staré půl století! Byla ale natolik předělána, že z původní konstrukce zůstalo jen velice málo. Určení technického věku, stáří konstrukce je tak téměř nemožné.

Věk BVP, resp. jeho konstrukce přitom může paradoxně hrát naopak ve prospěch daného vozidla. To totiž může být označováno a výrobcem propagováno jako vozidlo osvědčené dlouholetým provozem. Věk vozidla tak může být vnímán spíše jako výhoda. Pokud bychom jako klíčový faktor pro BVP vnímali jeho prověření reálným bojem, pak by to zase nahrávalo BVP CV90, které již bylo úspěšně nasazeno v Afghánistánu.

Přesto otázka technického věku vozidla by neměla být přehlížena. Vždyť u nových BVP se počítá s tím, že v AČR budou sloužit 40-50 let. Měli bychom se tedy místo stáří vozidla ptát na to, jestli pro něj výrobce bude po celou dobu zajišťovat technické zázemí, jak je zajištěn servis, výroba náhradních dílů atd. Zkušenost s modernizací tanku T-72 na verzi T-72M4CZ, pro kterou se dnes nevyrábějí některé klíčové komponenty, je přitom dostatečně tristní.

Poučení pro hledání

Co tedy říká zkušenost Spojených arabských emirátů? Třeba to, že nemá smysl hledat "to nejlepší BVP", protože takové BVP jednoduše neexistuje. Každé BVP má své silné stránky, ale i své slabé stránky. A někdy dokonce právě ta silná stránka může být vnímána jako slabá a naopak. Je to tedy možná spíše otázka úhlu pohledu, otázka filozofie daných ozbrojených sil. Každý stát má navíc své specifické požadavky, vyplývající z jeho terénních podmínek, ale i z jeho geopolitického postavení. Jiné potřeby má světová velmoc, angažující se rozsáhle ve všech koutech světa, a jiné má malý stát s omezenou vojenskou silou, který nemá mocenské ambice.

Obdobně významnou zkušeností, týkající se ostatně nejen BVP, je i to, že nemá smysl se soustředit pouze na jeden dílčí, byť třebas důležitý parametr, například na ráži výzbroje, odolnost atd. Vždy je třeba vnímat dané BVP komplexně, jako určitý soubor vlastností a schopností.

Takovéto komplexní vnímání by se nemělo týkat jen samotného vozidla, ale i jeho postavení vůči ozbrojeným silám jako takovým. To je mimořádně důležité právě u České republiky, kde armáda byla a je dlouhodobě podfinancována – a armádu čekají i další, neméně potřebné akvizice (tanky, samohybná děla, protiletadlové systémy atd.). Je tedy třeba, aby jednotlivé akvizice na sebe logicky navazovaly, aby tvořily kompaktní celek. Vždy je navíc nutno brát v potaz politické aspekty, které jsou často důležitější než pouhá technická data.

Zkušeností ze zahraničí, a to nejen ze Spojených arabských emirátů, je tedy dosti. Všechny by měly být patřičně vnímány – a to s maximální uvážlivostí. Jinak by se mohlo stát, že Česká republika, resp. AČR učiní nákladné rozhodnutí, kterého může již v brzké budoucnosti litovat.

                                                                                                             Autor článku: David Khol

Přečtěte si i další články autora:

Otazníky kolem nových bojových vozidel pro AČR

Budoucnost bojových vozidel pěchoty

Nová BVP pro českou armádu - Part 1.